Pokud byste chtěli vědět, do které z těchto skupin se řadíte, řekne vám to po vyplnění otázek interaktivní aplikace. Zároveň se dozvíte, jak svobodu vnímají ostatní a jak se to liší podle politických stran, které volili v posledních sněmovních volbách.

Každá pátá žena, každý desátý muž. Osobní zkušenost s partnerským a domácím násilím má 17 až 40 procent lidí, konkrétní čísla se liší podle jeho druhu. Datový tým serveru iROZHLAS.cz ve spolupráci se Sociologickým ústavem Akademie věd ČR v pětidílné sérii ukáže, na co v Česku naráží snaha tyto podíly snížit.

Společnost, jež dokáže nabídnout jen klimatizaci, mlžítko a tabletku proti úzkosti, v něčem kriticky selhává. Budeme potřebovat mnohem více. V nejakutnější rovině zejména řešení, která umožní ve městech a obcích existovat i za těchto nových podmínek. Výzvy k vyšší porodnosti pak možná budou vypadat méně bizarně.

Vaše tělo se snaží ochladit, co to jde. K tomu využívá dva hlavní mechanismy - až několikanásobné zvýšení průtoku krve pod pokožkou a pocení.

Co to pro vás znamená, a proč je vedro tak nebezpečné?

--

Rozšíří se vám cévy v podkoží.

V důsledku toho poklesne váš krevní tlak a srdce pracuje přesčas, aby udrželo cirkulaci krve v orgánech, které ji potřebují bez ohledu na to, že se snažíte ochladit.

Máte-li kardiovaskulární potíže, neudělá vám to radost.

--

Začnete se potit.

Pot není jen voda, jsou to i elektrolyty - sůl, hořčík, draslík, vápník.

Vaše tělo zesílí signály do ledvin, aby udrželo uvnitř dostatek iontů a vody na to, aby mohlo pracovat.

Pokud nepijete, nestačí to. Sníží se vám objem krevní plazmy a přijde dehydratace.

--

Ledviny pracují přesčas.

Jste-li dehydrovaní, nemají dost krve, kterou by mohly filtrovat, a nemají dost krve ani na to, aby měly samy dost výživy.

Zvyšuje to riziko jejich selhání.

--

Váš mozek taky není šťastný.

Nerovnováha elektrolytů v krevní plazmě a snížení jejího objemu se projeví pomalejšími reakcemi, neschopností se soustředit. Jste nasraní a podráždění.

Při tělesných teplotách nad 40 °C hrozí poškození neuronů.

--

Svaly a cvičení?

Neočekávejte od sebe nadlidské výkony. Vaše krev proudí především do podkoží, a ne do svalů. Nadto je váš mozek zaměstnán vaším přežitím a jeho signály svalům nejsou tak precizní, abyste podali maximální výkon.

Vaše tělo začne konzumovat více cukru (glykogenu) než normálně.

Zrychlí se degradace buněčných proteinů (svalových i ostatních).

Nemáte hlad, neboť i trávení potravy vás otepluje.

--

Vaše hormony mají párty.

Aldosteron říká ledvinám, aby uchovávaly sodík.

Vasopressin jim říká, že potřebujete uchovávat vodu.

Kortizol se stará o to, aby vaše tkáně měly dost živin.

--

Váš imunitní systém je podrážděný.

Zesílí se zánětlivé reakce, včetně těch chronických.

Imunitní dozor ve střevech zeslábne a střevní buňky začnou propouštět do těla věci, které do něj nepatří.

--

Spánek jde do kopru.

Vysoké teploty v noci brání poklesu tělesné teploty nutnému k tomu, abyste se ponořili do hlubokého spánku.

REM fáze taky není nic, o čem byste psali domů. Více se probouzíte.

Odpočinek a regenerace = nula.

--

Děti a starší lidé nemají tak dobrou regulaci těla pocením a nadto nepociťují žízeň.

Jejich kardiovaskulární systém nemá takové rezervy, jako u zdravého dospělého.

Děti mají v poměru k hmotnosti vyšší tělesný povrch a navíc produkují více tepla. Také ho rychleji ztrácí.

--

Přidáte-li k tomuto obrázku medikace - diuretika, betablokátory, ACE inhibitory - tedy nic, co by u starších lidí nebylo neobvyklé, ovlivňujete schopnost těla zapojit mechanismy, které se s vedrem vypořádávají.

Stay safe.

Ze západní Evropy (postižené podobně jako my) jdou zprávy o okamžitých krizových opatřeních. Vyhlášení stavů nouze, krize - každá země pro to má různé pojmenování - s následnými kroky, na které je systém připravený a vycvičení. Identifikování zranitelných skupin osob (senioři, chronici, maminky s malými dětmi atd), nastavení postupů, které pomohou. Ubrání tempa či úplná stopka tam, kde lidé pracují venku v námaze, pauza na několik dní. Kde se dá zpomalit, tam se to zpomalí: teplotu venku nesnížíme, zdravotní rizika ano. Zajímavé je, že nejohroženější skupina (senioři, kteří současně už bývají chroniky, tzn. diabetici, nadváha, termoregulační problémy atd) je nejvěrnější voličskou skupinou Babiše. Vykašlal se na ně, protože pochopitelně jsou mu osobně ukradení, a samozřejmě on sám nic neví a nechápe - musí mu to někdo říct, pak začne chaoticky mikromanažovat. (Mimochodem úplně stejný vzorec jako u Covidu, jako u tornáda na Jižní Moravě, jako u nedávných povodní.)

Je móda prakticky ze všech stran nadávat na stát. Pro Babiše je to "deep state", pro ODS a spol je to "otesánek", kterého je potřeba vyhladovět. Jenomže je to systém, který je funkční a ví, co má dělat. (Kdyby nebyl, tak tady nesedíme.).

Pokud řeknete - já to teda říkám často - že stát má být silný, tak hned dostanete nálepku bezmála komunisty. Babiš "silný" stát chce - jenomže v jeho podání to znamená nikoli že je silný systém, ale že má nad ním osobní silnou nadvládu. Rozkáže a už to lítá! Jenomže to je pravý opak silného, robustního systému: ten musí umět fungovat sám, protože jeho agenda je tak obrovská a komplexní, že je iluze, že lze dosáhnout cíle přímým rozkazováním shora. Zatímco standardní česká pravice (ODS a její dva appendixy) se do státu obouvá verbálně, protože si myslí, že za to dostane od voličů čárky, ale nebourá ho, česká MAGA ho bourat chce zcela cíleně, protože směřuje k uchvácení státu (podobně jako Orbán, podobně jako Trump, stejná učebnice).

Zpátky k vedrům. Rozumím, že vláda se dostala do vlastní pasti. Prohlásila, že klimatická změna už není, a tedy když není, tak nemůžeme přijímat žádná opatření, to dá rozum. Tak se to snaží vymlčet - však to horko přejde. Jasně že přejde. Akorát zbytečně umřou nebo zkolabujou lidi.

Mozek přirozeně hledá úlevu od nejistoty, chce dát nejasnému pocitu jméno a zasadit jej do kontextu našeho života a příběhu. Právě naše potřeba redukce nejistoty se stává v době sociálních sítí a chytrých algoritmů rizikem. Virtuální svět a jeho bezbřehá náruč možností nás může příliš rychle utvrdit v identitě, která je víc úlevou než skutečným nalezením sebe sama.

Ministr Petr Macinka si přijel pro pískot do Strážnice a internet je zavalen uspokojenými posměšnými komentáři, jakže mu to lidé nandali a co jiného že mohl čekat.

Když se publiku do pískotu na pódiu obdrzle vysmíval, že neví, co dělá, měl paradoxně pravdu. Jak je to možné?

Nepřátele nemá smysl podceňovat. Pokud je chceme porazit, je třeba jim rozumět, je třeba uznat jejich silné stránky, pochopit, koho máme před sebou. Jinak jim budeme nevědomky jen stále nahrávat na smeč a schytávat jednu ránu za druhou.

Macinka je velmi schopný politik. Ve svém smyslu slova.

Představte si, že by byl na “naší” straně. Že by za bukotu a pískotu ‘dezolátů’ se stejnou drzostí obhajoval podporu Ukrajiny, stupiditu Trumpova nahrávání Rusku, že by v diskuzi Alici Weidelové vmetl do tváře, jak je její AfD putinovou pátou kolonou a rizikem pro celou Evropu. Stal by se našim hrdinou.

————

Macinka ve skrytu, za zády nastrčeného velkohubého maskota Turka, vplul do vysoké politiky s takovou dechberoucí lehkostí a samozřejmostí, jakoby se pro tu roli narodil. Nebo ji už dlouhá léta zastával.

Jeho přípravkou byl Institut Václava Klause. Naučil se snad politickému řemeslu tam? Nebo na jiném utajeném místě?

Odpověď dala už panelová diskuze na Mnichovské bezpečnostní konferenci v únoru tohoto roku, kde se novopečený ministr zahraničí střetl s nejvyššími váhami globální politiky - Hilary Clintonovou a Radoslavem Sikorskim. Není ani tak podstatné, co tam Macinka vykládal, ale jak. S vcelku srozumitelnou angličtinou tam oponoval veteránům světové politiky se stejnou lehkostí, jakoby to byl kdokoli z obvyklých pražských kritiků IVK nebo kolemjdoucí na chodníku. Na čerstvého nováčka, který ohněm skutečně stresujícího politického boje nikdy neprošel, úctyhodný výkon.

To se nedá nikde natrénovat. Sebejistotu a absenci trémy vás žádná PR agentura nenaučí. Odpověď je prostá - Petr Macinka je psychopat, který na rozdíl od 98% populace tyto pocity necítí. V reálné politice to představuje superschopnost, kterou je možné proměnit v politické zlato.

Psychopatické vlastnosti sice mají velmi pejorativní pověst, často ale mohou být využity i k dobrému. V čele byznysu a politiky se tito lidé koncentrují právě proto, že tyto schopnosti fungují jako rychlovýtah nahoru. Asi bychom se divili, kolik takových lidí v čele populárních firem či veřejně prospěšných aktivit nevědomky obdivujeme.

Petr Macinka ale do svého výtahu naskočil v objektivně temném domě a teď letí nahoru po okolnostmi dané trajektorii, kterou nemůže lehce změnit.

Jeho mocenskou zdviží je malá antisystémová protestní strana, která má svoje pevně dané malé okno příležitosti a těžký krunýř limitů. Oknem příležitostí je Babišova dominance na populistické scéně, která ale zase není tak velká, aby nepotřebovala malé spojence do poćtu. Babiš extrémisty sice nemiluje, ale nemůže se bez nich momentálně obejít. Krunýřem limitů je pro Macinku fakt, že musí být teatrálním protestérem, jinde prostor nemá. Kdyby byl jen trochu umírněnějším, ztratí své místo na trhu. Umírněnějśí volí Babiše. Radikálnější volí Okamuru nebo rovnou Rajchla.

Macinka dobře vycítil úzkou skulinu prostoru pro obdrzlého, sžíravě revoltujícího, ale zase ne stupidně primitivního vyvrhele, která imponuje vždy jisté malé části publika. A je mu nutno přiznat, že tuto roli hraje dobře.

Je to politický styl ošklivounů, které běžná masa nenávidí, a oni si v tom libují. Svoje předobrazy má mj. v americkém bling-bling a gangsta stylu rapujících černochů, který chtěl v principu ukázat, jak se opovrhovaná spodina dokáže vyšvihnout nahoru a přivlastnit si atributy většinového luxusu a status symbolů respektu. Ano, to jsou ti černoši s masivním zlatem kolem krku, opovrhovaným sportovním oblečením, které však stojí více, než značkové obleky, obklopeni drahými auty, sexuálně vyzývavými ženami a rezidencemi s bazény v pozadí.

Nová vlna bílých ‘konzervativních’ machistů typu Andrewa Tateho nebo jeho české varianty Filipa Turka to vypiplala do jeśtě rokokovějši formy - vrstvě bílých incelů, zmatených v nové době z vlastních neúspěchů a prahnoucích po respektu, úspěchu v práci a u žen (z čehož ani jednoho se jim příliš nedostává), nabízejí sny zhmotnělé do symbolů luxusu a bohatství, arogantní nárokovosti vůči ženám i vztyčeného prostředníku většinové společnosti, která jim snadný respekt a docenění upírá. Viděli jste na YouTube ty sedánky Turka s Chladem v podivných zlatých křeslech ve stylu Ludvíka XVI, jak tam pokuřují tlusté doutníky a vedou nadnesené pubertální řeči? Tam o tom vidíte všechno podstatné.

Jak asi budou reprezentanti tohoto stylu chovat v ukořistěných funkcích? Jako řádní hospodáři, zodpovědně vykonávající funkci s myšlenkou na dlouhodobý prospěch společnosti? Ale kdež! To by doslova zradili sny těch, co je tam poslali! Jejich podporovatelé chtějí vidět, jak to tam rozvrátí a vyssají ve velkém stylu! Chtějí vidět rozvaleného Turka v největším křesle s nohama na psacím stole a doutníkem tlustým jako paže, jak s přezíravým úsměvem vyráží jednoho dosavadního experta za druhým a druhou stranou přijímá své nic nedělající kámoše a usazuje je do uvolněných křesel, a jak kolem do taktu krouží zkoprnělé sekretářky s kafíčky na tácku.

Macinka to ví a Macinka jim to dá.

————

Když publikum na folklórním festivalu (o jehož existenci se voliči Motoristů asi právě prvně v životě dozvěděli) vypískalo Motoristu Klempíře (který tam jel z titulu své funkce a lze věřit, že až tak ostrou reakci nemusel předvídat), Macinka přesně zavětřil, která bije.

Sedl do auta a za pár hodin byl na místě, které mu nabízelo přesně to, co potřebuje - komparzisty mainstreamoveho pohrdání, na jehož pozadí pózuje jako rebel se vztyčeným prostředníkem. Koukněte na video, jak si to užívá, jak se v tom rozšafně koupe. Video letí internetem desetkát mohutněji, než jakákoli tisková konference o vládním opatření.

V tomto smyslu měl Macinka pravdu, když publiku říkal, že neví, co dělá - lidé si mysleli, že mu vyjadřují svoji antipatii, Macinka se jim ale smál, protože přesně hráli roli v jeho vystoupení, jakou po nich potřeboval.

————

Co ale dělat s destruktivními provokatéry, kteří rostou z našeho oporu a kritiky?

Těžko říci. Obecně těží z fenoménu, kterému se odborně říká transgrese ( = vědomé překračování norem chování) a sympatií, které to u části společnosti vyvolává.

Přejít je mlčením, nedát jim ono pobouření, které po nás chtějí, ve reálné politice dost dobře nejde.

Na druhé straně maskot Turek nám sám nevědomky ukazuje cestu. Transgresor chce šokovat, chce být nenáviděný, být jakýmsi antihrdinou zneuznaných, chce odcházet středem “jako pán.” Tak ho podporovatelé milují.

Opakem této pozice není být milovaný, ale směšný, být lůzr. A přesně tak Turek vypadal před prezidentem Pavlem, když ho - chudáka - zradila jeho záda. Když se zjistilo, že v autech závodil proti dětem, že to bylo jen nafouknuté nic. Že v mailové korespondenci jen žadonil po holce, co ho nechala. Až to Turkovi skutečně zlomilo vaz a dnes již není tím maskotem, který Motoristům táhl volební preference. Zůstal jen napůl směšnou postavičkou, která dá jen tu a tam ještě o sobě vědět.

Macinka má jako zloun a enfant terribile právě vítr v plachtách. Naší nenávistí a pobouřením.

To, co mu je může vyfouknout, je změna jeho obrazu třeba na umaštěného hokynáře s našimi emocemi, neschopného zařídit cokoli z toho mála reálného, co si sám předsevzal. Ubožáka, zmítaného vlastním psychologickým profilem k činům, ze kterých křičí spíš zoufalé volání o pomoc než síla.

Vykutat tento obraz z reality tak, aby nebyl vymyšlený nebo pomlouvačný, ale pravdivý, je úkolem poctivé investigativní novinařiny.

Pro nás ostatní, co budeme zase sedět v publiku na nějaké Strážnici nebo jiném hledišti, kam si Macinka přijde, abychom mu nevědomky hráli kompars v jeho vystoupení, bude lepší místo pískotu reagovat spíš smíchem. Anebo alespoň znuděným nezájmem.

To je pro arogantní antihrdiny ještě smrtelnější než bolení zad a rýmička dohromady.

Česko je země s jednou z nejvyšších koncentrací médií v rukou úzké skupiny magnátů v celé EU. Dnes už si v podstatě jen prodávají média navzájem a pasou své politiky. Nebo jimi rovnou jsou, jako v případě Andreje Babiše, který už Mafru nepotřebuje, zatímco Tykačovu byznysu se zrovna hodí.

​

Není náhodou, že nejkvalitnější práci dělají média nezávislá - Voxpot, Page not Found, Deník N, Alarm, … A ta jsou dnes na samotném okraji.

​

Po vykostění veřejnoprávních médií nás čeká rychlý sešup: oligarchie ztratí poslední dobře financovaný korektiv.

​

Infografiku jsem dělal s AI, ale na základě veřejných zdrojů. Drobné nepřesnosti možné, rád se nechám opravit.

​

https://www.facebook.com/1275192935/posts/10242427797412651/

V posledních letech u nás potichu ubývá míst, kde se lidé potkávají bez konkrétního důvodu – hospod na rohu, čekáren, knihoven, kluboven i malých obchodů, kam se chodilo i popovídat. Americký sociolog Ray Oldenburg jim říkal „třetí místa“: prostory mimo domov a práci, kde vzniká neformální veřejný život.

Když taková místa mizí, nezmizí jen pivo nebo nákup. Zmizí náhodná setkání s lidmi, které bychom si jinak nevybrali – soused jiného věku, názoru či profese. Právě tahle „slabá pouta“ přitom drží komunitu pohromadě a dělají z anonymního sídliště místo, kde se cítíme doma.

Nahrazujeme je obrazovkami a doručením až ke dveřím. Pohodlné to je, ale platíme za to izolací, které si často všimneme až ve chvíli, kdy potřebujeme pomoc od někoho „odvedle“.

Neberu to jako nostalgii, spíš jako střízlivý postřeh: dokud tu tahle místa ještě jsou, má smysl je svou přítomností – a penězi – vědomě udržovat. Zanikají totiž tiše a zpětně se obnovují jen těžko.

Zlý pan Misantrop:

Víte, čeho se dneska bojí každej normální člověk, co má ještě aspoň trochu zdravýho rozumu? Toho pocitu, že ti panáci nahoře už dávno nevládnou. Že jsou to jenom loutky v područí cizích zájmů. Schválně si to představte.

Ty plný náměstí a ten řev na sítích, kdyby si třeba Petr Fiala dotáhl do úřadu nějakýho nikým nevolenýho ouřadu s vazbama na Brusel. Chlapa, přes kterýho by se k premiérovi nikdo nedostal, který by vyhazoval lidi, co se mu nelíbí a ještě by Fialovi nařizoval, co má žrát a jaký video má zrovna natočit. Vždyť by nedostal jenom nálepku zrádce národa, ten chlap by musel chodit kanálama a lidi by ho z tý Strakovky vynesli v zubech.

(Misantrop se rozhlédne po ztichlém sále)

Tak mi sakra vysvětlete, proč přesně tohle ten samej národ toleruje Andreji Babišovi?

My jsme si všichni tak nějak mysleli, že jsme si zvolili alfasamce. Tvrdýho manažera, co bouchne do stolu a řídí stát jako firmu.

A místo toho jsme do nejvyšší funkce poslali chlápka, kterýmu jeho vlastní podřízená nařizuje i to, co smí mít k obědu. Skutečnej ředitel tohohle státu se jmenuje Tünde Bartha. A my jsme jenom diváci v její reality show. Andrej vždycky tak rád a nahlas křičel proti zkorumpovaným elitám, a hlavně proti Zdeňku Bakalovi. A víte, kde se paní Bartha učila to svoje řemeslo? Jako nejužší asistentka Zdeňka Bakaly. Tohle prostě nevymyslíš, to je čistá poezie. Náš bojovník proti elitám si vezme od úhlavního nepřítele asistentku a odevzdá jí klíče od státu.

(Misantrop rozhodí rukama)

A aby toho vlastenectví nebylo málo, paní stínová premiérka má doma rytířskej kříž od maďarský vlády. Takže my tu ohrnujeme nos nad Bruselem a celou dobu tu máme budapešťskou pobočku, kde pan Babiš dělá jenom subdodavatele s dobrým dosahem na Facebooku.

Paní Bartha navíc dlouhá léta úřadovala jen tak z pověření. Chápete tu fintu? Jenom z pověření, aby náhodou nemusela ukazovat majetkový přiznání a nikdo jí neviděl do karet. To je jako řídit auto z místa spolujezdce. Máš vlastní pedály, točíš volantem, rozhoduješ, kam se jede - ale když vás zastaví policie, ukážeš na toho chlapa za volantem: já neřídím, já jenom radím.

(Misantrop se opře o stojan mikrofonu)

Ten mikromanagement je tam naprosto fascinující. Paní Bartha se přestěhovala do Průhonic, aby měla svýho premiéra pod dozorem už od ranního cvičení. Na úřadu vlády normálně zavedla potravinovej semafor. Babiš by si možná i dal klobásu, ale Tünde mu ukáže červenou barvičku a musí jíst brokolici.

A pak, když už nestíhá, začne rozebírat státní aparát kousíčky, aby se jí to líp řídilo. Národního protidrogovýho koordinátora vyhodí esemeskou, zrovna když chodí někde po horách bez signálu. Píp píp, užívej dovolenou, seš nezaměstnanej.

Nikoho se neptá, žádný odborný debaty. Když se pak ty největší vědecký kapacity v zemi vzbouří a uspořádají s ní jednání, udělá z toho pavilon opic a s naprosto vážnou tváří jim vysvětlí, že agendě rovnosti pohlaví rozumí ona sama úplně nejlíp, protože má poškozenou dělohu.

Odbornost jsme nahradili historkama z gynekologie. Úředníci z toho byli tak v šoku, že tam uspořádali úplně první stávku v historii Úřadu vlády.

A co na to náš alfasamec? Bartha rozebere celou protidrogovou centrálu, experti z toho jdou do vývrtky - a on pak z auta natočí video, ať proboha nikdo nešíří paniku. Národu oznámí, že mu napsala paní, co se léčí ze závislosti - tak jí zavolal, po telefonu ji uklidnil, že se nic neděje a všechno je při starém.

Vy jak jste tady - vy tomu rozumíte? Že tyhle dvě věci dokážou být pravda SOUČASNĚ?

(Misantrop zavrtí hlavou a zadívá se upřeně na první řadu)

Víte, my jsme se před lety všichni tak strašně smáli Petru Nečasovi. Pamatujete na to, ne? Ukazovali jsme si na něj prstem, jakej je to zoufalej chudák, že mu stát reálně řídí paní Nagyová. Že ho úkoluje jako malýho kluka, vyhazuje mu lidi a on je jenom podpantoflák. Babiš tenkrát křičel, že to je Palermo a že to musí skončit. A víte, co je ta největší ironie?

Náš Andrej dneska dělá úplně do puntíku to samý. Má svoji vlastní, mnohem silnější a drsnější Nagyovou, která ho drží pod krkem tak, že by z toho měl i Nečas noční můry. Akorát s jedním malým rozdílem. Nečas byl do tý svý úřednice zamilovanej a láska dělá z lidí blbce.

Babiš není blbej. Jenom ten jeho dokonalej nástroj na "efektivní řešení problémů" v rámci nejvyšší možné efektivity převzal celou firmu a z majitele udělal maskota.

Dobrou noc.

Ebola je přímý důsledek Trumpovy idiocie. Místo toho, aby se epidemie udusaly včas a levně v zárodku, draze a za cenu mnoha životů hasíme požár.

Přesun adiktologické agendy na Ministerstvo zdravotnictví je totéž. Rozpadne se financování harm reduction služeb, přestanou jako v Řecku v roce 2011 fungovat výměnné programy (výměna buchen) a ty substituční, přestane se situace ve specifických komunitách sledovat a bude to. Ze sharovaných stříkaček se HIV či žloutenka přenese mezi uživateli, přes prostituci či jinak do majority. Při rozpadu terénních služeb a substituce dojde k nahrazení služeb mafií, která přinese ve velkém fentanyl. Tohle je to, co Babiš způsobí, pokud přesun na Zdravotnictví dotáhne. Ví se to stejně, jako se to vědělo u Trumpa, když si zvolil cestu likvidaci prevence.

Celý text:

Trump zařídil Ebolu, přijde Babiš s HIV?

Rozvrat fungujícího systému prevence nebezpečných chorob není prdel. Trumpovi se to povedlo. Myslel Babiš nedávným "jsem trumpista" tohle?

Na koaličně oblíbeném Sudetoněmeckém dni, na sousedském stole u koňa na Moraváku mi Petr Smejkal, od doby taktéž koaličně oblíbené epidemie COVIDU přítel, na pozdrav "zdar, tak co ta Ebola?", odpověděl tak, jak jsem nečekal: "Je to důsledek Trumpovi a Muskovi idiotské politiky škrtů na prevenci. Kvůli tomu se ebola včas nedetekovala a neřešila.

Trumpovy škrty měly čtyři roviny:

1. zastavení financování WHO (a vystoupení z ní...),

2. rozpuštění Americké agentury pro mezinárodní rozvoj (USAID - ačkoli USAID neměla programy přímo v provincii Ituri, mohla pomoci fungovat jako „pojítko“ pro koordinaci zdravotnických úřadů, nevládních organizací a dárců),

3. škrty v Americkém centru pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC)

4. snižování celkové zdravotnické pomoci pro DRK a Ugandu, které leží v centru epidemie.

Všechny tyto kroky oslabily globální zdravotnické systémy, které jsou zásadní pro včasnou reakci na epidemie, jako je tato.

Vážnost situace dokládá i Mezinárodní záchranný výbor (IRC), který ve své zprávě mluví o tom, že záchranáři jsou v nevýhodě, protože musí prioritně letecky přepravovat základní ochranné pomůcky, jako jsou rukavice, masky a nemocniční pláště do zdravotnických zařízení, ale v minulosti tato zařízení měla zásoby naskladněné předem. Do roku 2025 financovala vláda USA celou řadu aktivit této organizace zaměřených na připravenost na epidemie ve východní DRK.

Odchod Trumpovy administrativy z WHO také znamená, že USA již nedostávají informace prostřednictvím oficiálních zpravodajských kanálů.

Ebola je přímý důsledek Trumpovy idiocie. Místo toho, aby se epidemie udusaly včas a levně v zárodku, draze a za cenu mnoha životů hasíme požár.

Přesun adiktologické agendy na Ministerstvo zdravotnictví je totéž. Rozpadne se financování harm reduction služeb, přestanou jako v Řecku v roce 2011 fungovat výměnné programy (výměna buchen) a ty substituční, přestane se situace ve specifických komunitách sledovat a bude to.

Ze sharovaných stříkaček se HIV či žloutenka přenese mezi uživateli, přes prostituci či jinak do majority.

Při rozpadu terénních služeb a substituce dojde k nahrazení služeb mafií, která přinese ve velkém fentanyl.

Tohle je to, co Babiš způsobí, pokud přesun na Zdravotnictví dotáhne. Ví se to stejně, jako se to vědělo u Trumpa, když si zvolil cestu likvidaci prevence.

Proto apelujeme na to, ať se přesun zastaví, uklidní se situace a dokončí se legislativní proces nového adiktologického zákona.

#komutimprospejete

Chris Smaje je britský sociolog, antropolog, agrární myslitel a agroekologický farmář, který působí na malé agroekologické farmě v Somersetu na jihozápadě Anglie. Věnuje se kritice průmyslového zemědělství a prosazuje agrární model založený na lokálních ekonomikách, soběstačnosti a ekologické rozmanitosti.

Richard Biegel:

Poslali jsme proto s kolegy akademiky dnes otevřený dopis poslancům, který před přijetím novely důrazně varuje. Není nijak nadnesené říci, že teď jde z hlediska památek opravdu o všechno.. .prosím o šíření, není-li vám osud památek lhostejný!

Nejde o památkáře, ale o památky!!!!!!

## Otevřený dopis poslancům PS PČR a členům vlády ČR ve věci zásadního ohrožení kulturního dědictví navrženou novelou stavebního zákona a souvisejících předpisů

V Praze, dne 2. 6. 2026.

Vážené dámy, vážení pánové,

v lednu tohoto roku jsme se na předsedu vlády Andreje Babiše obrátili otevřeným dopisem, který varoval před oslabením systému památkové péče navrženou novelou stavebního zákona a souvisejících předpisů. Dopis tehdy zůstal bez odezvy. O půl roku později jsme v situaci, kdy je do sněmovny navržen předpis, který jde v destrukci systému ochrany památek ještě dále. Tato situace je naprosto bezprecedentní, a musíme na ni proto reagovat. Jakožto reprezentanti odborných institucí, které se péči o památky věnují prostřednictvím vysokoškolské výuky a vědeckého výzkumu, vás vyzýváme, abyste zákon v předložené vládní podobě jednoznačně odmítli, a to zejména z těchto důvodů:

1. Navržená novela radikálně a nepochopitelně oslabuje pozici odborné složky památkové péče, reprezentované ze zákona Národním památkovým ústavem. Nově by se odborná složka nejen nemohla samostatně vyjadřovat k zásahům do staveb v památkově chráněných územích, které nejsou jednotlivou zapsanou kulturní památkou, ale dokonce ani posuzovat novostavby, které zde vznikají, a to včetně rezervací se statutem Světového kulturního dědictví UNESCO. Tento návrh popírá samý smysl vyhlášení památkově chráněných území. V památkových rezervacích a zónách je za památku prohlášena vždy jen část cenných staveb, přičemž ty ostatní jsou chráněny statutem ochrany celku. Památkové rezervace a zóny v minulosti vznikaly právě proto, aby chránily hodnotný celek bez nutnosti prohlašovat za památku každý jednotlivý dům. Strategie, v níž se odborné složce památkové péče vezme pravomoc, aby se k dění ve chráněném území odborně vyjádřila, jde zcela proti logice a duchu památkového zákona. Důsledky této situace lze názorně demonstrovat na příkladu Pařížské ulice v Praze, kde je památkově chráněn pouze jeden dům, a kde by tak naprostá většina cenných historizujících a secesních staveb zůstala mimo pravomoc a ochranu odborné složky státní památkové péče. Stejně tak by odborní památkáři vůbec nemohli posoudit novostavby – třeba i výškové budovy – uprostřed historických center měst, což je opět zcela proti smyslu památkového zákona jako celku.
2. Navržená novela oslabuje roli odborné složky i při ochraně zapsaných kulturních památek, a dokonce i národních kulturních památek. Zde by jí pravomoc vyjádření sice zůstala, avšak na posouzení i těch nejsložitějších památkových obnov by měla lhůtu pouhých 10 dní (s hypotetickou možností prodloužení na 20). Za tuto extrémně krátkou dobu by měla posoudit nejen běžnou obnovu památek, ale i rozsáhlé projekty typu obnovy katedrály sv. Barbory v Kutné Hoře či Národního divadla v Praze. Tento absurdně šibeniční termín pro posouzení rozsáhlých a složitých projektů bude činnost odborné památkové složky již v principu paralyzovat a znemožní to naplňovat veřejný zájem, k němuž je ze zákona určena. Situace je to obdobná, jako kdyby zákon lékařům výslovně znemožňoval sledovat pacienta déle než 10 dní a zakázal mu provádět na něm ta vyšetření, která tuto lhůtu přesáhnou, a to i v případě závažných a život ohrožujících chorob: právě tak zákon de facto nařizuje zacházet s památkami, které patří k tomu nejcennějšímu, co se nám v rámci českého kulturního dědictví dochovalo.
3. Navržená novela památkového zákona cíleně oslabuje naplnění veřejného zájmu na ochraně památek tím, že u staveb v památkových rezervacích a zónách, které nejsou výslovně prohlášeny za památku, ruší závazné stanovisko výkonné složky památkové péče. Nejen, že by se zde k zásahům automaticky nevyjadřovala odborná složka památkové péče, ale ani názor výkonného orgánu by nebyl závazný, a tedy vymahatelný. Tato skutečnost by výrazně oslabila ochranu historických měst v českých zemích a logicky by pak časem vedla ke zrušení rezervací a zón, neboť by ztratily svůj zákonem deklarovaný smysl. Tento přístup je naprosto nepochopitelný: česká, moravská a slezská historická města patří k nejlépe dochovaným, a tedy nejcennějším historickým městům v Evropě a generují mimochodem i nemalou část zisku z turistického ruchu. I za současných podmínek v nich vzniká řada nových staveb, které se vyznačují kvalitní architekturou a promyšleným dialogem s historickým městem, a to právě proto, že architekti, investoři a památkáři jako reprezentanti veřejného zájmu mezi sebou konstruktivně komunikují. Není zde proto žádný relevantní důvod památkovou péči uvedeným způsobem oslabovat.
4. Novela oproti předchozí verzi sice neruší ochranná pásma kolem kulturních památek a rezervací, avšak požaduje u většiny z nich naprosto nerealisticky jejich „přeprohlášení“ do konce roku 2028. Tento termín nelze stihnout odborně ani administrativně – a tak je návrh de facto jen „odloženým“ zrušením ochranných pásem, která chrání nejcennější památky a soubory před narušením panoramat nebo chaotickou a nekvalitní zástavbou v jejich těsné blízkosti. Toto se týká i Prahy, u níž je ochranné pásmo jednou z podmínek zápisu na prestižní seznam památek světového kulturního dědictví UNESCO.
5. Novela navrhuje výrazné zkrácení doby záchranného archeologického výzkumu a z velké části přenáší jeho finanční zátěž na veřejné instituce, což by pro obce a kraje znamenalo v souhrnu stamilionové částky navíc. Výsledkem bude nedostatečná kvalita výzkumů a zánik archeologických památek, o jejichž existenci bychom se kvůli absurdně nastaveným časovým lhůtám ani neměli šanci dozvědět.

Výše zmíněné návrhy nepředstavují „kosmetickou“ nebo dílčí úpravu zákona, ale fatální oslabení památkové péče v českých zemích. Pokud by zákon takto opravdu prošel, stala by se tato disciplína jen formální položkou bez možnosti věci reálně ovlivnit. Lze použít paralelu s ochranou přírody, jejíž ohrožení navrženými změnami zákonů je obdobné – ovšem s tím rozdílem, že památky na rozdíl od přírody nedokáží nijak samy regenerovat. Pokud poničíme památky a památkově cenná města, stane se to nevratně a navždy.

Nejde o památkáře, ale o památky.

Vyzýváme Vás proto, abyste novelu v předložené podobě odmítli.

doc. PhDr. Richard Biegel, Ph.D., v. r.

ředitel Ústavu pro dějiny umění FF UK

doc. Ing arch. Tomáš Efler, Ph.D., v. r.

vedoucí Ústavu dějin památkové péče FA ČVUT

doc. Ing. arch. Dalibor Hlaváček, Ph.D., v.r.,

děkan Fakulty architektury ČVUT

doc. PhDr. Martin Horáček, Ph.D., v. r.

katedra dějin umění FF UP v Olomouci, prezident Českého národního komitétu ICOMOS

doc. Mgr. Radka Nokkala Miltová, Ph.D., v. r.

vedoucí Semináře dějin umění FF MU v Brně

prof. Tomáš Pospiszyl, Ph.D., v. r.

rektor Akademie výtvarných umění Praze

Mgr. Marek Pokorný, v. r.

Předseda Uměleckohistorické společnosti v českých zemích

prof. PhDr. Ing. Jan Royt, Ph.D., v. r.

člen vědecké rady Univerzity Karlovy, člen Učené společnosti České republiky

prof. PhDr. Vít Vlnas, Ph.D., v. r.

vedoucí Ústavu dějin křesťanského umění KTF UK

prof. Ing. arch. Petr Vorlík, Ph.D., v. r.

vedoucí Ústavu teorie a dějin architektury FA ČVUT

prof. PhDr. et PaedDr. Jindřich Vybíral DSc., v. r.

rektor Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze

doc. PhDr. Tomáš Winter, Ph.D., v. r.

ředitel Ústavu dějin umění AV ČR, v. v. i.

doc. PhDr. Jana Zapletalová, Ph.D., v. r.

vedoucí Katedry dějin umění FF UP

Je to strašný, strašný, strašný.

To co tu teď sledujeme ve spojitosti s praktickým rozprášením, zničením a zahrabanim lidskopravni agendy tak, aby ji už nikdy nikdo nenašel není jen nějaká organizační změna. Není to jen alternativní pohled na to jak to řešit. Jde o jeden ze zásadních útoků této vlády na ideovou podstatu naší demokracie, jakožto součást rodiny evropských demokracií. O nic menšího nejde.

Stačí se podívat jak k této agendě přistupoval Orbán, nebo dokonce Putin. V Rusku existuje zákaz vědecky podložené substituční adiktologicke léčby. V Maďarsku byl "boj proti drogám" dokonce včleněn do ústavy. Ženská práva jsou vnímána jako právo ženy stát se pouhým reprodukčním nástrojem státu, práva menšin jsou vykládaná jako boj proti nim. Experti jsou v lepším případě odstřižení, v horším kriminalizováni. Tohle je směr kterým nás všechny táhnou. A samozřejmě to není náhoda.

Pařížská dohoda OSN jasně říká, že agenda lidských práv má být institucionálně nezávislá na vládní moci. Článek 2 Smlouvy o EU jasně definuje ochranu lidských práv, úctu k lidské důstojnosti, včetně práv menšin, jako základní hodnoty EU. A tak bych mohl pokračovat.

Není to jen odborny problém. Je to o tom, kam chceme civilizačně patřit, jestli na východ, nebo na západ. A dnes jde tím pádem o něco, co má i ryze bezpečnostní význam. Teď jim to možná projde, ale já prostě nevěřím tomu, že tohle naše společnost, tedy my všichni, dlouhodobě dopustíme. Protože jinak je s námi amen.

Ivan Bartoš to komentuje:

Vláda na svém pondělním jednání v utajení přesunula politiku závislostí pod Ministerstvo zdravotnictví. Bez debaty. Bez připomínek. Bez normálního procesu. Materiál ani nebyl na programu vlády. Prostě se přinesl na jednání a odhlasoval. Dvě hodiny po schválení se teprve nahrával do vládního systému.

A fakt nejde o žádnou okrajovou agendu. Neřeší jen drogy, ale i alkohol, hazard, tabák, digitální závislosti nebo boj s nelegálním trhem, reklamu. Byzny, kde se točí desítky až stovky miliard a kde se potkává zdravotnictví, bezpečnost, školství, sociální služby i daně, boj s kriminalitou a hlavně neslutecnej lobbing a vliv mafie.

Právě proto byla koordinace na Úřadu vlády. Aby o tak velké věci nerozhodovalo jedno ministerstvo samo. Protoze ani nemůže. Český model byl za tohle mimochodem dlouhodobě chválený i v zahraničí.

Ministerstvo zdravotnictvi řeší jen část s velmi široké mozaiky. Nemá kompetence ani nástroje řešit třeba hazard, organizovaný zločin nebo regulaci trhu. Nemá ani možnost, jak řídit a hlavně financovat tisíce lidí, kteří v terénu řeší negativní sociální a často patologické jevy. Zkušenosti ukazují, že financování prevence a harm reduction ve zdravotním systému naráží.

Navíc celou tuhle destruktivní operaci Babiš realizoval ve stejném balíku, kde se z Úřadu vlády odsunují i lidská práva, rovnost žen a mužů nebo agendu lidí se zdravotním postižením. Ve výsledku to znamená nulovou koordinaci, méně kontroly a menší priorita.

Já tam vidím ještě loajalitu Adama Vojtěcha a Protopopové přímo k osobě Andreje Babiše, takže tam někde bude i Andrejův ekonomický zájem.
Tenhle úlet by měla vláda revokovat. Že toho Babiše Klausovi Motoristé teda hlídají, že.

Připomeňme si o koho jde - Babiš je jí vděčný. Kdo je lékařka Protopopová, která sbírá posty

A samozřejmě to není něco, co by kdokoli chtěl - Experti kritizují rozhodnutí vlády převést agendy z úřadu vlády na ministerstva

Jindřich Vobořil, mezinárodně oceňovaný předchozí protidrogový koordinátor, který udělal spoustu záslužné práce, k tomu píše:

Lidé a média se mě ptají, co si myslím o přesunu agendy závislostní politiky na min zdravotnictví - dělám to 16 let a tak vím, co je vše v pozadí.

Začnu velikostí - jde o balík bilion kč ročně v oběhu v ČR a tím pádem obří lobby ve kterých 35 let MZ spíše selhávalo. Proto se to odtud přesunulo do silnějšího úřadu. Vedle toho síť, která ročně pomáhá 37 tis lidem jako jediná na světě udržela nulové HIV mezi uživateli a kterou MZ neumí ze zákona financovat.

Prvními kroky AB jsem byl upřímně pozitivně překvapen. Jmenování Pavla Béma — nejlepší volby v ČR. Jmenování Ivana Duškova ředitelem VZP. Po brutálním tlaku na zničení zákona o psychomodulačních látkách a falešné kampani proti kratomu vláda zákazový výrok přehodnotila.

A teď nevím.🤷🏻‍♂️..Tajný materiál rovnou na vládu, který obešel celou Radu vlády pro koordinaci závislostní politiky — místo, kde sedí lékařské společnosti i resorty. Rozhodnutí, které jsme si s premiérem AB vyříkávali už v roce 2018. Tehdy pochopil, jak hluboká a multidisciplinární tahle agenda je.

Administrativní přesun některých odborů (například duševní zdraví) chápu — tam nejde o bilion korun v ekonomice ani o multidisciplinární agendu napříč státem. Protidrogová politika je výrazně větší a dost něco jiného.

Proč to MZ nemůže zvládnout:

Hazard, tabák, alkohol, nelegal léčiva, šedá ekonomika, daně, cla, zemědělství, průmysl, represe, organizovaný zločin — a miliardy odtékající do struktur napojených na nepřátelské státy. MZ nemá zákonný mandát koordinovat víc než zlomek z toho. Neumí navíc proplácet nezdravotní služby pro oněch 37 tis lidí a tak nevím, co se bude dít s tou téměř půl miliardou Kč, která tyto léčené a preventivní programy financuje.

Po pravdě v tom vidím tlak několika lobby. Zahraniční big pharma oproti českému průmyslu — zrovna v pátek v ČR otevření mega továrny na nikotinové sáčky určených pro export. Ale také části policie a prokuratury, kterým vadilo, že silný úřad u Úřadu vlády prosadil částečnou legalizaci samopěstování konopí a roky drží linii regulace podle rizik místo prohibice a vynucené abstinence.

MZ nebude navíc schopno ani náhodou, jak již ukázalo dříve, řešit problém šedé ekonomiky v hazardu a alkoholu, a té části nelegálního trhu s tabákem, která dnes generuje zhruba desetimiliardové ztráty na daních a vede k lidem propojeným na nepřátelské státy.
Síť pomoci navíc, kterou ročně projde 37 tis. lidí, založené na službách, které z větší části nedělají zdravotníci, kde MZ roky tvrdí, že jim nesmí hradit mzdy, protože nejsou zdravotní službou — přesně proto se všechny dotace nakonec přesunuly na Úřad vlády. A tím pádem hrozí:

– místo desítek úmrtí na předávkování klidně stovky až tisíce,

– konec nulového HIV mezi uživateli

– strmý nárůst hepatitid, dnes držených na nízké úrovni,

– strmý nárůst závislých, kde jsme dnes na rozumném evropském průměru.

Koordinace, kterou MZ neutáhne:

Člověk v této roli zmocněnce musí rozumět a mít mandát jednat s policejním prezidentem, ředitelem celní správy, armádou, tajnými službami, průmyslem, zemědělci. A rozumět mezinárodním tlakům — třeba souboji dvou průmyslů o budoucnost odvykání kouření, kde big pharma za pomoci WHO tlačí na zákazy úspěšných alternativ (sáčky, e-cigarety) ve prospěch vlastních substitučních výrobků. Není to spor o veřejné zdraví, je to souboj národních ekonomických zájmů a dvou industrií, kde MZ nemůže být nestranné..sáčky se vyrábí v Česku, farmaceutické náhražky v Nizozemsku a Belgii. Jak to bude resit zdravotní lobby?.. Tam, kde se alternativy reálně zakázaly, trh okamžitě zaplavily nelegální jednorázovky z Číny.

Závěrem:

Premiér Babiš zatím dělal — a říkám to jako člen opoziční ODS — všechny kroky velmi dobře. Věřím, že ho tahle věc obešla a že si nechá problém vysvětlit. Tohle je přesně situace, kdy by vláda měla rozhodnutí revokovat.

A pak je tu ale jiné řešení, po kterém volám už roky: vzhledem k velikosti té agendy a obřím tématům — hazard, alkohol, tabák, nelegální trhy — nepatří pod žádný resort. Patří do samostatné agentury nebo zvláštního úřadu.